Čtvrtek, 2 prosince, 2021

/

Jak se muži připravují o duši

Cesta do pekla je prý dlážděná nejlepšími úmysly. Tak nějak se děje i to, že muži se muži postupně ztrácejí. Kdysi jedna reklama vyzývala chlapů, aby nevymäkli. Bohužel šlo o reklamu na alkohol, který způsobuje spíše opak. Výzva však nebyla mířená vůbec vedle. Triafala.

Být mužem hodnot, schopným postarat se o sebe a jiných, není volba, ale nutnost. Je při tom jedno jakou máte barvu, věk, víru nebo sociální status. Naopak s tímto zadáním je každý z nás povinen učinit nejvíce, co je v jeho silách. Kolik takových mužů znáte?

Mnoho chlapů hraje raději roli oběti. Překážky, který by měli čelit, používají jako výmluvu a „protivenství osudu“. Cesta průměrnosti zabalená do odmítání extrémních přístupů. Mám naději, že pokud jste se dostali sem, nemluvím o vás. Možná právě vy jste chlapi, kteří odmítají výmluvy, slovo „pochlapit se“ není pro vás překonané a přebíráte zodpovědnost za svůj život. Pokud to tak nemáte a nechcete to ani měnit, tyto myšlenky nejsou pro vás. Mužom.sk není pro každého. Nikdy nebylo, nikdy nebude. Je pro ty, kteří chtějí změnu a pracovat na nejlepší verzi muže v sobě. Stále se dá jít dál.

Nemusíme lovit, nemusíme sbírat. Nemusíme zajišťovat, tvořit, chránit ani vést. Máme supermarkety, policii, šéfa, stát. Tito všichni se přece postarají. To je fakt. Ve vývoji, kterým jsme jako společnost prošli je mnoho dobrého. I díky tomu se nám žije bezpečněji, žijeme v blahobytu, žádný zemepán nemá právo první noci. Mnohým se nám žije mnohem snadněji než by to bylo před sto, dvě stě nebo tři sta lety. Stačí se ukázat, udělat, co mi řeknou a vzít za to peníze.

Jenže inovace a pokrok mají i svou daň. Jednou cenou, zdá se, je i duše muže, ze kterého se stává malé uplakané děcko. Abychom našli řešení, potřebujeme definovat příčinu.

Děcko, lhář a zbabělec. To je často cesta muže dnes. V minulosti nebylo tak jisté, že se z narozeného dítěte stane dospělý člověk. Chtělo to hodně ostražitosti, okolností, péče, ochrany, lásky a pozorné oko matky. Muži, kteří chtěli rodinu, neměli na výběr, zda se postarají, budou chránit a zajišťovat. Spolu se ženou museli tvořit team, aby přežili oni i jejich potomci. Předpokládám, že na mužovy stížnosti, že se necítí doceněn nebo, že se „neumí najít“, nebylo místo. Stěžovat si na věci, které jsou nezbytné nedává smysl.

To, po čem toužili mnozí byla svoboda. Osvobodit se a žít po svém. Bojovat za to, často i položit život.

Obětujeme svobodu, protože máme strach.

Nad tímto přemýšlím dlouho. Je lidský život opravdu nejvyšší hodnotou? Proč potom lidé kladou své životy za svobodu? Nebylo by rozumnější zachránit si život v jakékoliv podobě?

Raději volíme méně odpovědnosti a současně s tím i méně svobody. Čím více pravidel, zákonů, zákazů, tím větší bezpečí. Například. Chlap je hovado, koupí si velkého psa. Pes není hovado, ale roky tráví s hovada, tak se jím také stane. Tento velký pes jednoho dne zaútočí na jiného psa nebo člověka. Podobný příběh se opakuje i jinde v zemi. Místo toho, abychom hovado neprodávali velkých psů, raději zakážeme velkých psů a dáme je na černou listinu, protože žijeme v kultuře zbabělce. Nechceme zajišťovat vlastní bezpečí, raději se budeme nesmyslně snažit vymýtit jakýkoliv náznak rizika a připravovat se krok po kroku o svobodu. Ano, mám doma bull plemeno.

Muži se v mnoha případech chovají jako rozmazlené děcko. Proč? Neboť se bojí odpovědnosti.

Příchod domů spojený se stěžováním se po náročném dni v práci. Pláč nad tím, jaký je na mě šéf a co všechno bylo nefér. Jestliže kdysi měli muži jen malou možnost řídit své život, my dnes máme těch možností nepřeberně více. Vypadá to ale, že na každou možnost věci ovlivnit najdeme výmluvu.

Žijeme jako zbabělci, protože odmítáme svobodu. Uspokojujeme se porovnáváním se sousedovou ženou, autem, psům. Stačí nám překonat cokoliv malé, abychom byli spokojeni.

Žijeme v závisti a lenosti.

Pohrdání směrem k bohatým lidem kvůli výšce jejich konta je dětinské. Automaticky někoho podezírat, že si nashromáždil majetek nelegálně, je projevem závisti. Muž si nemá nárokovat to, co si sám nevydrel, na čem sám Nemak a nemá otŕčať prázdnou ruku.

Okupovat burzy, žádat, aby všichni byli stejně úspěšní, brát si, co patří někomu jinému je projevem lenosti, ne solidarity. Chceš, aby byli bohatí solidární? Tak zbohatni a rozdávej ze svého.

Nedivil bych se, kdyby závist a lenost způsobovaly pokles testosteronu. Jde o dvě tak pasivní vlastnosti, že se se skutečnou mužností musí odpuzovat.

Otcové utíkají.

Jsme mistři úniků. Houdini by se mohl učit. Jakoby neexistovaly důsledky pro nic, co uděláme. Máš sex. Zplodíš dítě. Opustíš ženu, protože se na to necítíš. Ať si to řešila jako ví, prostředků je dostatek.