Nedůvěra

Minulou noc to byla znovu divočina. Ještě počkejte … Mám na mysli to, že jsem se znovu přehazoval dvě hodiny neschopný usnout. Pamatujete na všechny ty myšlenky? Člověk stihne naplánovat další den, týden, udělat s sebou různé dohody, co by se dalo dělat jinak … Zatímco to však není na papíře, ráno z toho zůstane velmi málo. Víte, jak „co je psáno, to je dáno“.

Každý z nás už totiž v životě sám se sebou uzavřel mnoho dohod a množství z nich velmi jednoduše zrušil. Tak jednoduše, že pokud by nám to udělal někdo jiný, jen těžko bychom mu to prominuli.

Naučím se polsky.

Budu hrát na kytaru.

Rozjedu podnikání.

Začnu trénovat.

Skončím se závislostí na pornu.

Každý den přečtu deset stran z knihy.

Vedlejším účinkem každé další zrušené smlouvy je nebezpečná záležitost. Člověk si na to zvykne, jeho vlastní slovo se před ním samým stává méně uvěřitelným a podstatným. V momentě, kdy si dáváme předsevzetí, kdesi v koutku duše víme, že to nedotáhl do konce.

Děsivé.

Muž, jehož slovo nic neznamená.

Jak se chováte k někomu, komu nevěříte?

Nechcete být na něm závislí, ve vztahu nejdete do hloubky a otevíráte jen povrchní témata. Pokud již takového člověka někdy potřebujete, tak jen tŕpnete jak to dopadne.

Pokud bych to měl aplikovat sám na sebe, nevypadá to velmi zdravě.

Pokud bych si neměl důvěřovat, vím, že nebudu žít takový život, na jakém mi záleží. V pozici nedůvěry se dá ve skutečnosti mířit pouze nízko, podvádět, používat zkratky, vymlouvat se a lhát si.

Otázka času, než se sebou začnete pohrdat. Projeví se to drobnými zjištěními, jak vlastně máloco dokončíte, jak se co nepodaří, a že vlastně ani nic raději nezačnete.

Žádný prostor pro sebevědomí a sebedůvěru, ale za to prostorná bublina průměrnosti a to jen proto, že se rozhodnu nedodržet slovo sobě samému.

Pokud jste se dočetli až sem, možná vám tato téma nebude neznámá.

Co s tím dělám já?

Zaprvé, dávám si extrémní pozor na monology, které mám sám se sebou. Dohody, které s sebou uzavřu, mají hlavu a patu.

Zadruhé, co myslím vážně, jde na papír. Cíle, vize a výzvy mají být černé na bílém. Někdo může mít pocit, že se stačí řídit vnitřním pocitem, pomyslným morálním kompasem, ale ten slábne každou porušenou dohodou.

To je všechno.

Pokud někdo potřebuje naši důvěru, tak jsme to my sami. Brát interní dohody se sebou samým vážně je povinnost.

Příliš často hledáme důvody, proč se nám nedaří, někde kolem sebe, přesto, že ten, kdo nám sabotuje plány, jsme v první řadě my sami.

Obnovit sebedůvěru a znovuobjevit sebevědomí je tedy také na nás samých.