NEJLEPŠÍ ZPŮSOB JAK SI ZAPAMATOVAT, co jste četli

„

„C. S. Lewis tento jev popsal jako ‚lidé bez hrudi‘. Myslel tím, že … Och, vždyť víte, noooo, vlastně jsem zapomněl, co tím myslel. „

I vám se už někdy stalo, že jste řekli něco podobného v rozhovoru s přáteli či rodinou? Nebo když jste soustředěně sledovali nit vlastních myšlenek, odrazu protrženou neschopností vzpomenout si na nějaký důležitý detail, bez kterého nebylo možné dokončit mozaiku?

V dnešní době jsme vystaveni neustálému mediálnímu proudu, častokrát balastních informací, které raději zapomeneme dříve, než na obrazovce preskrolujeme na další věc. Ale někdy v článku či v knize narazíme na pasáž, která nás tak zaujme a inspiruje, že bychom si ji rádi zapamatovali i na delší dobu.

Přestože si danou informaci v hlavě opakujeme a memory, většinou se už o hodinku nebo o den později ocitneme ve výše popsané situaci – neumíme si vybavit, co jsme četli. Ty zajímavé, závažné, možná dokonce život měnící postřehy se jednoduše z naší mysli navždy vypařily.

Pokud byste si rádi zapamatovali a zajistily pro budoucnost více přijatých informací (namísto toho, abyste tyto pozoruhodné znalosti vpustili jedním uchem dovnitř a druhým ven), nejlepším způsobem, jak to udělat, je podělit se o ně s někým jiným.

Tajemství této metody spočívá v tom, že vás přiměje k vícenásobnému preopakovaniu informace, čímž se dosáhne upevnění paměťové stopy.

První preopakovanie nastává, když si přečtené v mysli řeknete vlastními slovy. Pokud předem víte, že se chcete o to s někým podělit, musíte se nejprve ujistit, že jste to správně pochopili a dokážete to souvisle zopakovat a vysvětlit. Toto může od vás vyžadovat vrátit se k textu, opět ho několikrát přečíst a přemýšlet nad tím, jak ho zpracovat.

Druhé (a zřejmě i třetí a čtvrté) opakování se děje v době mezi přečtením a samotným sdílením informací. Během tohoto období se budete muset v paměti alespoň jednou (případně vícekrát, závisí na trvání této časové mezery) vrátit k dané věci, abyste se ujistili, že si pamatujete, co chcete té druhé osobě říct.

Další opakování (či opakování) přichází tehdy, když konečně tu informaci sdílíte. Pokud se ji snažíte vysvětlit tak, aby jí ten druhý člověk skutečně pochopil a odpovídáte mu na případné otázky, upevní to i vaše vlastní porozumění dané problematice. Při diskusi s jinou osobou se tak posiluje uchopení myšlenky.

Všechny tyto iterace (čtení, procvičování, hlubší zkoumání) mají za následek, že si tento cenný kousek vědomosti vtlačíte hluboko do mozkových závitů, díky čemuž maximalizujete svou šanci pamatovat si ji i do budoucna.

Nicméně důvod, proč je sdílení těchto nových znalosti s někým jiným takové efektivní pro její uchování v paměti, netkví jen v počtu preopakovaní, které tento proces vyžaduje. Přidanou hodnotou je i důležitá vrstva motivace, proč si chcete danou informaci zapamatovat.

Opakování a shrnutí informací vlastními slovy lze samozřejmě dělat i sami, když si napíšete poznámky. Nicméně zapsání si věcí není jen méně efektivní než ústní zopakování (proto si Sokrates myslel, že psaní oslabuje paměť), je to prostě těžké dělat tuto činnost s nadšením, vypadá to trochu jako domácí úkol.

Když však víte, že se o to chcete s někým podělit, máte větší vnitřní motivaci, protože tento skutek přináší řadu benefitů. Za prvé, pokud vaše sdílení toho druhého zaujme nebo poučí, je to jako byste ho něčím obdarovali, což zvýší vaše povědomí o vašem společenském statusu a to následně působí příznivě i na váš mozek. Zadruhé díky zajímavým informačním vsuvky si vy i ten druhý člověk budete moci užívat lepší a plodnější vzájemnou konverzaci. Vaše vztahy s přáteli a milovanými lidmi se nestanou nudnými, pokud budete mít (díky vlastnímu studiu) vždy čím přispět do diskuse. Z dlouhodobého hlediska je to výhodné pro vás (lépe si pamatujete informaci), z krátkodobého pro vašich společníků (lepší konverzace). Zkrátka win-win, výhra na obou stranách.

Přestože se popsaný proces může jevit příliš formálním a náročným, nemusí nutně trvat dlouho, ani se nemusí týkat pouze komplikovaných a závažných témat z hluboké literatury či komplexních věd. Můžete ho jednoduše aplikovat i na jakékoli užitečné znalosti nebo novinky, které si chcete zapamatovat. Věnujte několik minut přemýšlení nad hlavními body. Zapamatujte si pár důležitých statistik. A při večeři se s tím podělte s vaším partnerem. Diskutujte, Debatujte. A když pak příště budete chtít o stejném říct někomu jinému nebo o tom jen budete přemýšlet ve sprše, budete to mít okamžitě k dispozici v nejbližším mozkovém závitu.

–