A Ty už si se zkontroloval?

„Pouze pod údery kladiva osudu, ve vyhni utrpení, získává život formu a tvar.“ (V. Frankl)

Už od dětského věku jsem snil a přemýšlel o životě v dospělosti. Jaké to bude, když se ožením, jakou budu mít manželku a děti, co když vážně onemocním, jaké to bude mít sex, jaké to bude, když dám vítězný gól v Lize mistrů a stanu se slavným, jaké to bude stavět dům pro mou rodinu , jednoduše, jaké to bude, když budu dospělým … Gól v Lize mistrů jsem sice nedal a ani nikdy nedám. Ale povedly se mi jiné věci.

„Pokud dokážeš snít, nedat však snem vládu …“ Rudyard Kipling: Jestliže

Po mnoha zklamáních a selháních jsem potkal úžasnou ženu. Takovou, při níž jsem dospěl, vzal si ji za manželku, narodil se nám syn a začali jsme stavět dům. A pak přišel moment, kdy se opět potvrdilo, že život je jako Kinder surprise. Plný překvapení! Jednoho večera, když jsme usínali, jsem si jako každý správný chlap kontroloval moje nádobíčko a nahmatal jsem si na levém varleti bulku. Nejprve přišel šok, protože jsem se s tím v okolí nesetkal. Lekl jsem se a manželce říkám: „Nahmatal jsem si bulku!“ Nahmatala bulku, jako odborník na Braillovo písmo, a odpověděla, že to nic nebude. Říkám si ok. Ale klidu mi i tak velmi nedodala. I tak jsem šel na urologii a po vyšetření mi doktor zahlásil, že to bude cysta nebo zánět a naordinoval antibiotika. Prvotní fáze prošla v pohodě. I jsem na to zapomněl, vždyť pokud je to cysta, pochopil jsem, že to nic vážného nebude. O několik měsíců jsem byl na kontrole a opět jsem dostal antibiotika a znovu se objevila cysta. Tak tedy fajn, pomyslel jsem si, když cysta, tak cysta. Cystu jsem ještě neměl, tak co nebylo, může být. Ale jak už to v životě bývá, nejen v dramatickém filmu se někdy věci Poser. Na další kontrolu jsem přišel zvědavý, jak se to vyřeší s tou mou cystou. Cítil jsem, že se nic nemění. Nevěděl jsem, jak se to léčí, ale urolog mi řekl, že to asi bude třeba operovat a poslal mě na urologické oddělení v nemocnici. Mají lepší ultrazvuk, lepší vybavení, oni to už vyřeší. Ok, třetí operace v životě, to zvládnu a do měsíce budu fit, říkal jsem si s lehkovážností mně vlastní.

„Cítil jsem, že kráčím s osudem a celý můj předchozí život nebyl ničím jiným než přípravou na tento čas a tuto zkoušku.“ Winston Churchill

Byl slunečný 25. květen, pátek. Měsíc po mé 30-tce. Těšil jsem se na víkend, když jsem přišel na oddělení, ještě jsem byl v pohodě. Přemýšlel o stavbě, protože jsme měli rozestavěný dům a co všechno ještě třeba udělat. Jenže cysta nebyla cysta. Lepší ultrazvuk lépe videl- nádor. Jaký krásný dárek. Mladý doktor zahlásil, no tak levý varle musí jít ven. Levý útok? A do prdele, zahlásil jsem. Mladý doktor pokračoval dále na pravý varle a zahlásil- i pravý musí ven. I pravý útok? A do prdele zadruhé zahlásil jsem já. A to už začínala panika. Zeptal jsem se ho, už trošku šokovaný se slzami na krajíčku, které se mi začaly tlačit ven a které mi bylo těžko zakrývat, takže další dítě už asi nehrozí. No po resekci tedy určitě ne. A do prdele po třetí. Nebylo pouze do prdele … Moje manželka, učitelka v MŠ, která zbožňuje děti, možná už nebude mít další dítě? Toto mě trápilo nejvíce. Co tam po mně, ale malý Jirko nebude mít bratra nebo sestru? No do P … .Mladý doktor si zavolal dalšího kolegu. Ten mi přidal trochu optimismu, i když zcela věcně prohlásil, že pravý možná nebude třeba vybrat, možná se pouze odstraní nádor a zůstane, ale levý prostě musí jít ven. Oba si na pomoc zavolali zástupce primáře, který také pokračoval v žonglování mých varlat, ale byl také optimista a řekl to, co druhý kolega mladého doktora. A to mě trošku uklidnilo. Konaly rychle. Hned v pondělí jsem měl přijít na příjem. Ok, ale jak to oznámím mé manželce? Sice vím, jak mě má ráda, ale co mi řekne, když jí to oznámím? Co udělá? Co s její touhou mít velkou rodinu?

„Mužný duch snáší svou nemoc, ale mysl zraněně kdo může snést?“ Přísl. 18, 4

Sedl jsem do auta a se slzami v očích jsem si opakoval: už asi nebudete mít další dítě, už asi nebudete … A stále jsem myslel na mou manželku. Měl jsem chuť vytrhnout volant, no tak silný až nejsem … Tak jsem si po něm alespoň udeřil. Nepomohlo, ale tak jsem to viděl ve filmech. „Geniální“ antistres! Přišel jsem domů a nedokázal jsem manželce oznámit, o co jde a ona hned pochopila, že něco není v pořádku. A ku * va … Po delší chvíli uplakaný jako Cristiano, když mu neodpískal penaltu, jsem to ze sebe nějak dostal. V pondělí operace, pravděpodobně národ, tedy nádor a hlavně možná už žádné dítě. Čekal jsem, co bude. Manželka se slzami v očích řekla tu pro mě nejsilnější větu: „Hlavní věc, abys ty byl v pořádku!“ (Je to úžasná manželka!)

„Kdo našel dobrou ženu, našel (něco) znamenité a dostal milostný dar od Pána.“ Přísl. 18,22

Po přemýšlení o víkendu přišel pondělí a předoperační vyšetření, příjem a poslední noc se 100% útokem.